Výroba základových olejů

Výchozím produktem všech maziv, nezávisle na skutečnosti, zda na bázi minerální nebo syntetické, je ropa. Hned po jejím vytěžení se zbaví vody, soli a mechanických nečistot a je přepravovaná pro další zpracování v rafinériích. 
V rafinériích se předehřátá ropa vede do atmosférické destilační kolony, kde se na základě rozdílných teplot varů rozdělí do několika frakcí (obr. 1), které se využívají převážně na výrobu paliv.

zdroj obrázku www.castrol.cz

Minerální základové oleje

Výroba minerálního oleje pokračuje vakuovou destilací zbytku z destilace atmosférické – mazutu. K oddělení jednotlivých složek podle bodu varu zde dochází za sníženého tlaku. Body varu se za sníženého tlaku také sníží, proto nedochází k velkému tepelnému namáhání a ke štěpení molekul, ke kterému by docházelo při tlaku atmosférickém. 
Z vakuové destilace se pro výrobu základových olejů používají olejové destiláty I – III. Ty je nejprve potřeba zbavit nežádoucích polárních sloučenin, které by způsobovaly rychlé stárnutí oleje, a to většinou rozpouštědlovou extrakcí. 
Když tento surový olej ochladíme na velmi nízké teploty, začnou se vylučovat pevné parafíny, které by později v provozu vadily. Ty je nutno odfiltrovat, což je základem dalšího procesu odparafinování. Po konečném dočišťovacím procesu nazývaném Hydrofinishing získáváme minerální základové oleje různých viskozit (VI od 90 do 100, bod tuhnutí v rozmezí –6 až –15°C)
S plynoucími léty dochází k trvalému zdokonalování technologického postupu.

Hydrokrakované základové oleje

Hydrokrakované oleje, jejichž výchozím produktem je buďto surový parafín z procesu odparafinování rafinátů minerálních olejů nebo plynný olej z vakuové destilace. Jsou nazvány také syntetické HC oleje. Hydrokrakované oleje se oproti minerálním olejům vyznačují také podstatně vyšším viskozitním indexem (120 – 150, podle výrobní technologie) a zlepšenými vlastnostmi za studena (bod tuhnutí až –21 °C).

Syntetické základové oleje (polyalfaolefiny, estery)

Syntetické oleje se vyrábějí chemickou cestou, vazbou speciálních uhlovodíkových molekul v průběhu několikastupňového procesu. Lze tak vyrobit produkt libovolné molekulární struktury a délky řetězce s vynikajícími a trvale rovnoměrnými a stálými vlastnostmi. U syntetických olejů se jedná hlavně o polyalfaolefiny (PAO) a syntetické estery.

Polyalfaolefiny

Těmito oleji se rozumí kapalné substance podobné parafínu, skládající se pouze z uhlíku a vodíku, které mají pouze následkem délky řetězce, stupně rozvětvení a polohy jednotlivých větví, určitou viskozitu, vysoký index viskozity a nízký bod tuhnutí.

Estery

Estery obsahují v porovnání s polyalfaolefiny ještě kyslík a získávají se reakcí alkoholu s organickou kyselinou. K výrobě maziv se používají především estery kyseliny karbonové, které lze na základě jejich chemické struktury dále členit na diestery a polyestery. Vlastnosti těchto esterů jsou proto také rozdílné, avšak obecně oba tyto typy disponují dobrými viskózními a tepelnými vlastnostmi, nízkým bodem tuhnutí a vynikající odolností vůči stárnutí. 
V praxi disponují syntetické oleje oproti minerálním olejům celou řadou důležitých předností Jedinou nevýhodou je pouze jejich vysoká cena podmíněná nákladnou výrobou syntetických základových olejů.

Výhody syntetických základových olejů

Vyšší únosnost mazacího filmu = Lepší ochrana proti otěru (ložisek, pístních kroužků, ventilů)
Neobsahují žádné nestabilní komponenty = Vyšší oxidační a tepelná stabilita
Vyšší viskozitní index, méně aditiv pro jeho zlepšení = Zlepšená střihová stabilita
Nízká těkavost a nízké ztráty odpařováním = Snížená spotřeba oleje
Velmi dobré teplotní vlastnosti = Lepší studený start a rychlé promazání motoru,menší opotřebení
Nižší viskozita – nižší spotřeba pohonných hmot = Oleje s nízkou viskozitou (především 0W & 5W) vedou k podstatnému snížení tření v motoru
Vysoká tepelná odolnost, tzn. menší náchylnost k vytváření a usazování nečistot = Čistější motor a prodloužený interval výměny oleje